Rozhovor: Aleš Jurčička: „Florbalu jsem totálně propadl!“

Málokdo to ví, ale pod štířími klepety pomalu vyrůstá nový tým. Jedná se o tým florbalistů na elektrických vozících a pečuje o něj především Aleš Jurčička, který nám odpověděl na pár otázek ohledně Powerchair Hockey, jak se nyní florbal na elektrických vozících oficiálně nazývá.

Aleši, jak jsi se ty osobně k florbalu dostal?
Považuju to za obrovské štěstí. Na hokeji jsem se poznal s Františkem Šindelářem. A protože jsem ve stejném čase zaslechl něco o tom, že se florbal dá hrát i na elektrických vozících, musel jsem to vidět. Zašel jsem na trénink mechanických vozíčkářů a totálně jsem tomu propadl.

Jak je to s pravidly sportu? Jaké jsou rozdíly oproti normálnímu florbalu?
Naprosto základním pravidlem je bezkontaktnost tohoto sportu a opravdu, píská se úplně všechno. Elektrické vozíky nesmí přesáhnout rychlost 15 km/h. V brankovišti nesmí nikdo, kromě brankáře, nejen stát, ale ani zasáhnout míček. Jinak následuje trestné střílení. Oproti klasickému florbalu jsou největšími rozdíly menší hřiště, výška mantinelů je jen 20 cm a branky mají rozměr 250×20 cm. Hraje se ve čtyřech hráčích v poli s jedním brankářem. Brankář a minimálně jeden hráč v poli musí mít na vozíku připevněnou speciální hokejku ve tvaru písmene T (Týčko, či odborně T-Stick) a hlavně nesmíte nikdy hrát míček výše než 20 cm nad zem.

V jaké situaci je aktuálně štíří tým florbalu na elektrických vozících?
Pomalu ale velmi zdravě se rozšiřuje. Od dětských krůčků, které připomínaly spíše fyzioterapeutická cvičení, se osmělujeme a přichází přihrávky, orientace v prostoru a herní taktika a myšlení. Přidáváme bago a první měření sil. Pokud byste měli zájem vidět, jak tento sport vypadá, tréninky probíhají každý pátek od 18 hodin na ZŠ Nerudova a rozhodně uvítáme případné nové zájemce.