Rozhovor: Manželé Sýkorovi nejlepšími hráči PWO

Zbyněk Sýkora a Michaela Sýkorová. Manželé, rodiče a od minulé soboty také nejlepší hráč a hráčka jednoho z nejprestižnějších turnajů ve florbalu vozíčkářů na světě. Zeptali jsme se, jak toto ocenění vidí oni a přinášíme taky malou fotogalerii z pražského turnaje.

Popište průběh PWO z Vašeho pohledu.
Zbyněk:
Na turnaj jsme odjeli bez obou gólmanů, jeden byl na dovolené a druhý onemocněl, takže jsme požádali Zdeňka Čížka, který se teď vrací po delší zdravotní pauze. Zdeny je naštěstí týmový hráč, takže souhlasil. Trochu jsme se obávali, že budeme dostávat hodně gólů, tomu jsme přizpůsobili i taktiku, chtěli jsme hrát hodně ofenzivní florbal, aby se míček držel co nejdál od naší brány, což se nám dařilo. Nakonec se z úplného propadáku stala naše standardní cesta turnajem, od prvního zápasu jsme se neustále zlepšovali až po ten zápas poslední, který nám vyšel nejlépe. Trochu mě mrzí, že letos na PWO bylo jenom 7 týmů a počet účastníků má klesající tendenci. Z pozice předsedy české federace se budu snažit dát klubům nějaký motivační prvek.

Míša: Když jsme ve středu na turnaj odjížděli, panovala sice dobrá nálada, ale nikdo jsme nevěřili, že bychom letos turnaj v takhle oslabené sestavě mohli vyhrát. Navíc jsme hned první zápas prohráli 1:3, takže zpočátku to vůbec nevypadalo na dobré umístění. Naštěstí naše forma v průběhu turnaje rostla a jak už říkal Zbyněk, na závěr jsme podali nejlepší výkon na celém turnaji.

Na turnaji jste oba získali ocenění pro nejlepšího hráče a hráčku. Jak moc bylo ocenění těžké získat a jak moc si ho vážíte?
Zbyněk:
Já jsem to osobně vůbec nečekal. Trochu jsem věřil, že Míša by to získat mohla, předvedla super výkon, dala několik gólů. Zahrála opravdu moc hezky, dařilo se jí i v exhibici výběru dívek proti výběru mužů. Tajně jsem si přál, aby ocenění získala a povedlo se to. Ale že bych nejlepšího hráče mohl získat já jsem vůbec netušil. Z mého pohledu jsem zahrál pěkný turnaj, docela se mi dařilo, ale rozhodně bych neřekl, že jsem byl nejlepší hráč turnaje, takže o to bylo moje překvapení větší. Je to rozhodně příjemné, když se na to podívám a vidím manželé Sýkorovi: nejlepší hráči, v podstatě, na světě. Teď si jeden druhého doma trochu dobíráme.

Míša: Tohoto ocenění si vážím hodně. Když se konal první ročník Prague Wheel Open, viděla jsem, že se vyhlašuje i nejlepší ženská hráčka. Dala jsem si za cíl jednou v budoucnu toto ocenění získat a letos se to podařilo. I když nejsem střelec a na body nehraju, tak mám z ocenění velkou radost. Je vidět, že nám to funguje ve vztahu i na hřišti, takže mám radost i za Zbyňu. Pamatuju si, že v závěrečném zápase v roce 2013 jsme si navzájem nahráli na dva góly, to jenom dokazuje, že se stále společně zlepšujeme.

Jak spoluhráči vnímají to, že mezi sebou mají manželský pár?
Zbyněk:
Já v tom nevidím problém. Míša není nováček, hraje s námi už dlouhou dobu a my jsme se vlastně v roce 2010 na tréninku na florbale seznámili. Je to prostě plnohodnotná hráčka týmu a myslím, že i kluci to tak berou.

Míša: Na mě to působí, že s tím nemají žádný problém. Spíše si z nás občas utahují a v kolektivu si z toho děláme legraci. Máme s manželem společný koníček a jsem ráda, že mám tu možnost hrát ve smíšeném družstvu. Je to pro nás další příležitost trávit čas společně a mám radost, že to takhle funguje a s klukama si rozumíme.

Máte spolu syna Zbyněčka. Kolik už toho zvládá s hokejkou a půjde ve vašich sportovních stopách?
Zbyněk:
Zbyňďa už má vlastní hokejku. Já bych byl hrozně rád, kdyby šel v našich stopách, ale nechceme ho do ničeho tlačit. S Míšou jsme se dohodli, že ho povedeme ke sportu, ke všeobecné sportovní průpravě. Jaký sport si vybere, tomu zatím necháváme volný průběh. Budu rád, když si vybere florbal, ale když to bude jiný sport, vadit mi to nebude. Podle mě je důležité, aby se hýbal a měl ke sportu kladný vztah.

Míša: Hokejku už má dokonce druhou a rozhodně umí trefit branku z velkého brankoviště. Ke sportu ho vedeme, ale konečné rozhodnutí, jaký sport bude dělat, necháváme na něm. To, co říkal manžel platí, akorát fotbal se mu prý úplně líbit nebude, protože ten s ním nemůže moc trénovat. To byl samozřejmě vtip, i v případě fotbalu syna podpoříme.

Chtěli byste na závěr něco vypíchnout?
Zbyněk:
Chtěl bych vyzdvihnout to, že rok od roku fungujeme lépe jako tým. Myslím, že jsme si sedli lidsky a týmová chemie je u nás na velmi vysoké úrovni. My jsme teď přijeli na turnaj bez brankářů a skončili jsme, zase, první. Ne, že bychom byli nešikovní, ale velkou zásluhu na tom má i to, jaký tvoříme tým.

Míša: Musím před spoluhráči i protihráči smeknout, jak rychle a obratně se dokáží na vozících přes jejich hendikep pohybovat. Já sice hendikep nemám, ale rozhodně jim nestačím. Takže rozhodně klobouk dolů.