Kdo nevěří, ať tam běží, ale tahle devatenáctka na Guinessovku byla


Poslední lednový víkend se nesl ve znamení dechberoucích a někdy až neuvěřitelných
florbalových zážitků našich týmů. Zelení mlži sice 30.1. nezvítězili 8:7 jako muži a junioři o den dříve,
ale po turnaji v Milevsku jsou rozhodně žhavými kandidáty na zápis do Guinessovy knihy rekordů
První dva zápasy turnaje nepřinesly nic nového a odehrály se převážně na soupeřově
polovině. Nejprve se tam zabarikádovali strakoničtí dudáci, jejichž obranný val se nám dařilo
narušovat dobrým pohybem. Když Bába dvakrát od modré hradbu těl prostřelil a dodal potřebný klid
pro další úspěšná zakončení, bylo o osudu souboje rozhodnuto.
Domácí Došwich nastoupil pouze v sedmi statečných, kteří navzdory obětavému výkonu
mohli jen těžko vydržet tempo našich dvou plných formací. Utkání mělo jednoznačný průběh a o
největší vzrůšo se postaral Kuba Čech, který dostal důvěru na trestné střílení. Už jeho rozběh
naznačoval, že uvidíme netradiční provedení s bezva fintou. Ve velkém brankovišti Kuba natahuje ke
střele, brankář se vrhá do směru střely a všichni s překvapením zíráme, že jediný, kdo střelu
nezaregistroval byl míček, který se nehnul z místa. Naše chodící encyklopedie ovšem ví, co dělá a
následným dloubáčkem posílá uměláka přes bezmocného gólmana do sítě. Myslím, že Kubova první
slova u střídačky bylo něco jako „takhle jsem to fakt chtěl“. Jo, jasně… 🙂
Tak a těm, co dočetli až sem, budiž nyní odhaleno tajemství titulku. Nevím, čím je číslo 19
výjimečné, ale pro utkání s Pískem bylo určující. První lajna odchází na úvodní buly nejlepšího
turnajového zápasu s jasným pokynem. Vlítněte hned na ně a dejte góla. Po odpovědi ve stylu
Forrestova „tak jo“, běží 4 sekunda a vedeme 1:0. Říkám borci super, tak tam jděte znova a dejte
ještě jednoho. Tak jo. Máme odehráno 11 vteřin a je to 2:0. Říkám, tohle je fakt p…l, tak si to dáme
ještě jednou? Tak jo, 19 sekund za námi a na ukazateli svítí 3:0. (Nevím, klidně mi napište, jestli
někdo něco takového z kolektivního sportu pamatujete, já určitě ne.) Soupeř se však zlomit nenechal
a od 19 vteřiny se již hrál tradičně kvalitní, vyrovnaný, bojovný, emotivní a férový zápas. Každý
chvilku tahal pilku, ale buldočí vůle se nakonec píseckým vyplatila. Když písecký gólman zázračně kryl
Fíšovu pumelici 4 sekundy před koncem, museli jsme konstatovat, že jsme si vyplácali všechny ostré
při prvním „kontaktu s nepřítelem“. Dalších 19 minut jsme totiž gól nedali, zatímco soupeř se radoval
hned čtyřikrát.
Ztráta tak dobře rozehraného zápasu kluky samozřejmě mrzela, ale jsou to srdcaři, kteří za
Štíry bojují do roztrhání těla a nevypustí ani poslední bitvu proti táborským husitům. Tak Lipany to
úplně nebyly, ale 6 zásahů do vozové hradby donutilo protivníka k taktickému ústupu.
Každý další turnaj nám přináší nové poznatky, zkušenosti a musím říct, že v případě Zelených
se jedná hlavně o ty pozitivní. Herně jsem se konečně dočkal správně provedeného překřížení, líbila se
mi rotace hráčů na útočné polovině, často doplněná přihrávkami z první a samozřejmě také několik
oslabení odehraných převážně na polovině soupeře. To, jak profesionálně kluci přistoupí po nešťastně
prohraném finále k dalšímu zápasu, také ukazuje na správné mentální naladění týmu.

Sestava a výsledky
Procházka – Babický, Juriga, Fišer, Domín, Capl – Čech, Soukup, Svoboda, Flegl, Slípka
FBC Štíři Zelení – FbC Strakonice 6:1
FBC Štíři Zelení – Došwich Milevsko 10:0
FBC Štíři Zelení – FbC Písek Černí 3:4
FBC Štíři Zelení – 1.FbK Tábor 6:0