Sezóna očima trenéra: Jiří Dědič
Ve čtvrtém díle posezónních rozhovorů s trenéry si čas na otázky našel hlavní trenér mladších žáků Jiří Dědič.
Ahoj Jirko, jak hodnotíš uplynulou sezónu?
Zdravím všechny florbalové příznivce. Uplynulá sezóna byla pro nás v mnoha ohledech premiérová. Vrátili jsme se s mladšími žáky do velkého florbalu a zavedli jsme spoustu tréninkových novinek. Ať už se jednalo o prodloužení tréninků, pravidelné venkovní výběhy, aplikaci poznatků ze školení a tréninků špičkových týmů nebo kompenzační plavání a společné výlety, troufám si říct, že všechny tyto změny z hlediska efektu předčily očekávání. Sport by měl být především zábavou a soudě dle rozhovorů s kluky a tréninkové účasti, která jednoznačně překonala všechny předchozí sezóny, velkou většinu z nás florbal bavil. Důkazem je i fakt, že hráči přišli na trénink i místo sledováni hokejového čtvrtfinále naší reprezentace. Zároveň se domnívám, že jak herně, tak výkonnostně šli kluci hodně nahoru a dostali se dál než týmy mladších žáků z minulých let. Naším cílem v této věkové skupině samozřejmě není konkrétní postavení v tabulce, ačkoliv k dobré zábavě a radosti ze hry jsou i výhry potřeba, ale spíše koncepční a kontinuální výchova hráčů, kteří své dovednosti zúročí později v kategoriích, kde nám již o výsledky jde. V duchu hesla největšího českého génia „pochval se sám, nikdo to za tebe neudělá“ doufám, že letošní výsledek starších žáků a dorostenců ukazuje, že v mládežnických kategoriích jdeme správným směrem a snad stahujeme deficit, který náš region oproti těm florbalově rozvinutějším má.
Letos poprvé kluci hráli klasický pětkový florbal. Jak jste se vypořádali s přechodem na velké hřiště? A byla to pro kluky veliká změna?
Ta změna samozřejmě nebyla úplně náhlá, v loňské sezóně jsme již hráli 5+1 během OFL a Prague games, mimo jiné také proto, abychom usoudili, jestli má návrat mladších žáků do velkého florbalu smysl. Ale samozřejmě jsme byli sami zvědaví, jak v konkurenci klubů, které hrály pětkový florbal už v minulých sezónách, obstojíme. Veškeré obavy se ale rozplynuly hned během prvního ligového kola. Zatímco trojkový florbal je víc o individualitě, pětkový nabízí větší prostor pro tvořivost a kombinaci, kluci se na něj těšili a zejména Zelení do něj vlítli, jakoby ho hráli odjakživa. Fakt, že když jsem si na konci sestavil tabulku, v které jsou Zelení na druhém místě pouhé 4 body za bezkonkurenčními Malonty, hovoří za vše.
Letos se přihlásily do soutěží Českého florbalu dva týmy. Jaká byla kritéria rozřazení hráčů?
Primárně výkonnost, docházka, přístup a chování na trénincích. Už při rozřazení do tréninkových skupin se snažíme tato kritéria reflektovat. Vím a chápu, že ne každý je v tomto ohledu našim přístupem nadšen, ale už před dvěma lety, jsme se u mladších žáků rozhodli opustit koncept nahodilé docházky na tréninky a nominace dvou průměrných týmů. Chceme, aby možnost sportovat měly všechny děti, ale je přirozené, že každý z 60 kluků má jiné, případně i žádné florbalové cíle. Někteří florbalem žijí, makají na sobě i doma a umí, jiní mají potenciál, který je ještě třeba objevit a někteří si prostě jen chtějí plácnout a být v partě. To vše je v pořádku, ale zkušenost nám ukazovala, že pokud všechny mixujeme do průměrných uskupení, tak spíše hasíme ty planoucí, než zapalujeme ty, kteří jsou v některých případech vlastně i „nehořlaví“. A to nám jak s ohledem na dlouhodobější cíle, tak na kluky samotné, přišlo nefér. Na druhé straně s rozdělením do týmů i tréninkových skupin během sezóny pracujeme a kdykoliv vidíme, že potenciál hráče již přerůstá úroveň jeho tréninkové skupiny, tak se snažíme ho přeřadit a dát mu možnost zahrát si za úspěšnější tým. Podobně jsme ale i posilovali tým Modrých hráči ze zelené skupiny. A to nejen proto, aby motivovali a „upgradovali“ ostatní, ale aby i sami museli převzít pozici lídra lajny, více tvořit a hrát v situaci, kdy tým nevítězí. Je nutné také zmínit, že současná podoba naší soutěže je v tomto ohledu nešťastná a doufám, že nový model výkonnostních košů nabídne více vyrovnaných a zajímavých zápasů pro týmy na všech úrovních.
A jak bys zhodnotil každý tým zvlášť?
Zelení se dle mého názoru ve většině zápasů sezóny prezentovali herní vyspělostí a výkony, s kterými by v našem regionu se ctí obstáli i ve starších žácích. Ostatně ti, kteří za týmy stržů i nastupovali, nevycházeli bodově naprázdno. Kluci tvoří, objevují, zkouší, kombinují a jsou schopni přenášet dovednosti z tréninků i do zápasů. Zároveň je jim již vlastní i herní disciplína, ať už jde o střídání, pohyb, návrat útočníků do obrany a opačně podpora útoku obránci. V druhé polovině sezóny jsme již byly svědky kombinací z první, přesilovky, kdy jsme soupeři nepůjčili míček a častého využití obránců na „modré“ při dobývání soupeřovy branky. Z pozice trenérů nám stačí kluky pouze občas usměrnit, ale rozhodně je nemusíme motivovat k tomu, aby trénink nebo zápas odmakali naplno. Otevřeně musím přiznat, že občas vymyslí tak efektivní variantu řešení situace, která ani trenéry v tu chvíli nenapadne. Z kluků čiší radost a zápal pro náš sport a řekl bych, že i týmová chemie nám funguje dobře.
Modří s přechodem na velký florbal zápasili trochu víc a na hřišti se hlavně v úvodu sezóny hledali, nacházeli a zase ztráceli. Vyrovnané zápasy dokázali hrát pouze s J.Hradcem, ostatní jasně prohrávali. Zkusili jsme tedy kluky více přeorientovat na obranou a breakovou taktiku, která brzy příděly v naší síti snížila a přinesla i první vytoužená vítězství. Každému trenérovi bych přál zažít atmosféru spontánní radosti, která v naší šatně po takových zápasech vládla. S Modrými je to ovšem jízda na horské dráze. S železnou pravidelností jsou schopni jeden zápas odchodit a rozdílem třídy prohrát, zatímco ve stejné sestavě o chvilku později nechají na hřišti všechno, přidají i florbal a soupeře deklasují, tak jako to předvedli v posledním ligovém kole. V rozporu se všemi moderními pravidly, koučování jejich zápasů, ale i tréninků, není možné bez soustavných pokynů trenérů, trvalého vlévání motivace a povzbuzování svalových partií. Neustále hřešíme na nedostatky v základních herních činnostech jednotlivce a v některých případech přes všechno úsilí bojujeme i s nadváhou, slabou kondicí, koncentrací a nasazením. Přesto všechno musím říct, že pokrok, který Modří za sezónu udělali, je možná ještě hmatatelnější než v případě Zelených. Především jsme se z úvodního chaosu, dostali k nějaké úrovni organizace hry (to nám samozřejmě občas nezabrání naskočit na hřiště v osmi :), kluci ví, jaká je jejich role na hřišti, většina z nich již bojuje jak lvi a máme čím dál častější záblesky dobrých myšlenek, přihrávek a kombinací.
Samostatnou kapitolou je tréninková skupina Žlutých, do které jsme v začátku sezóny zařadili začátečníky nebo hráče, jejichž přístup popř. výkonnost spíše odpovídaly sportování v kroužku než v největším jihočeském klubu. Všichni kluci měli možnost naskočit do každého kola OFL a o svou šanci se dále poprat. Bohužel ne všichni ji využívali. Každopádně většina z těch, kteří takto pravidelně činili, se během sezóny dostala zpět do Modrých a v jednom případě skokana roku dokonce až do Zelených.
Jaká bude hlavní náplň soustředění, aby nadcházející sezóna byla ještě lepší?
🙂 Já nevím, můžeme být ještě vůbec lepší? 🙂 Formulace otázky spíše odpovídá kategorii juniorů nebo mužů. Vzhledem k dětem beru soustředění jako prázdninovou aktivitu, kterou chci, aby si hlavně užili a nerad bych ji striktně orientoval na nějaké specifické herní činnosti. Prostě potrénujeme, zaběháme, zahrajeme a zablbneme. Hlavní profit vidím v tom, že se kluci lépe poznají, vytvoří se nová kamarádství a dobrá parta, a ano, z tohoto hlediska může být nadcházející sezóna lepší.
Závěrem článku i sezóny bych rád poděkoval klubu za zázemí, které nám vytváří, kolegům Danovi a Lukášovi za skvělou spolupráci a úsilí, rodičům dětí za podporu a pochopení a hlavně klukům samotným za jejich poctivý přístup a spoustu radosti, zážitků a legrace, kterými nás během roku obohatili. Na mladší ročník se budeme v září znovu těšit, Vám starším přejeme hodně úspěchů ve stržích, budete nám chybět, jelimáni.